beran II
[beran]
(2. j. -nu, -na, 4. j. -n, živ. -na, 6. j. -nu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. historické: vojenství
středověký obléhací stroj k boření hradeb syn. beranidlo 3:
Vojáci prorazili beranem hlavní bránu.
2. pomnožné berany
řídítka jízdního kola zahnutá dolů:
Jezdí na kole s berany.
Berany nabízejí více druhů úchopů než rovná řídítka.
3. pomnožné berany, profesní mluva: letectví
kormidlo k řízení letadla tvarem připomínající beraní rohy:
berany dopravního letadla
Pilot otočil berany.
4. kolokviální
úřední razítko:
Smlouvu máte podepsanou, paní sekretářka vám na ni ještě dá berana.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[beran]
(2. j. -nu, -na, 4. j. -n, živ. -na, 6. j. -nu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. historické: vojenství
středověký obléhací stroj k boření hradeb syn. beranidlo 3:
Vojáci prorazili beranem hlavní bránu.
2. pomnožné berany
řídítka jízdního kola zahnutá dolů:
Jezdí na kole s berany.
Berany nabízejí více druhů úchopů než rovná řídítka.
3. pomnožné berany, profesní mluva: letectví
kormidlo k řízení letadla tvarem připomínající beraní rohy:
berany dopravního letadla
Pilot otočil berany.
4. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
úřední razítko:
Smlouvu máte podepsanou, paní sekretářka vám na ni ještě dá berana.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)