benedikce
[benedɪkce]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
náb.
obřad, při kterém se žehná osobám, stavbám ap. syn. žehnání:
slavnostní benedikce kostela
benedikce nových zvonů
Arcibiskup udělil velmistru řádu křižovníků opatskou benedikci. požehnání spojené s uvedením do úřadu opata
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[benedɪkce]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
náb.
obřad, při kterém se žehná osobám, stavbám ap. syn. žehnání:
slavnostní benedikce kostela
benedikce nových zvonů
Arcibiskup udělil velmistru řádu křižovníků opatskou benedikci. požehnání spojené s uvedením do úřadu opata
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)