bejčák
[bejčaːk]
(2. j. -áku, 6. j. -áku, 6. mn. -ácích, -ákách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokviální
nástroj k bití ze spletených kožených řemínků připevněných na držadle, karabáč syn. býkovec, bejkovec:
Velitel nás řezal bejčákem.
Otec hnal nápadníka bejčákem ven ze dveří.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bejčaːk]
(2. j. -áku, 6. j. -áku, 6. mn. -ácích, -ákách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
nástroj k bití ze spletených kožených řemínků připevněných na držadle, karabáč syn. býkovec, bejkovec:
Velitel nás řezal bejčákem.
Otec hnal nápadníka bejčákem ven ze dveří.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)