befel
[befel]
(2. j. -lu, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
kolokviální
zřídka befél
[befeːl]
(2. j. -lu, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
kolokviální
příkaz od nadřízených, z ústředí ap.:
stranický befel
befel k přesunu vojsk
Přišel befel z ministerstva.
Úředníci finančního úřadu dostali befelem zaměřit se na malé podnikatele a živnostníky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[befel]
(2. j. -lu, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
zřídka befél
[befeːl]
(2. j. -lu, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
příkaz od nadřízených, z ústředí ap.:
stranický befel
befel k přesunu vojsk
Přišel befel z ministerstva.
Úředníci finančního úřadu dostali befelem zaměřit se na malé podnikatele a živnostníky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)