bavit
[bavɪt]
(3. j., 3. mn. baví, rozk. bav, čin. bavil, trp. baven, podst. jm. bavení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo baví koho4; koho4 čím)
poskytovat zábavu, rozptýlení, obveselovat:
bavit diváky
Bavil nás svými historkami.
Měl velký smysl pro humor a dovedl bavit společnost.
2. (co baví koho4)
působit potěšení, uspokojení, vzbuzovat zájem, těšit, zajímat:
Práce mě baví.
Děti hra bavila.
Ve škole ji nejvíc baví tělocvik.
Baví mě číst romány.
Na divadle ho baví kontakt s divákem.
Sport ho přestal bavit.
Bylo na ní vidět, že ji to vůbec nebaví.
► bavívat
[baviːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
1.
Jako student jezdíval hrát divadlo a bavíval celou hospodu.
2.
Spousta věcí, co mě bavívala, mě už nebaví.
dokonavé k 1 → pobavit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bavɪt]
(3. j., 3. mn. baví, rozk. bav, čin. bavil, trp. baven, podst. jm. bavení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo baví koho4; koho4 čím)
poskytovat zábavu, rozptýlení, obveselovat:
bavit diváky
Bavil nás svými historkami.
Měl velký smysl pro humor a dovedl bavit společnost.
2. (co baví koho4)
působit potěšení, uspokojení, vzbuzovat zájem, těšit, zajímat:
Práce mě baví.
Děti hra bavila.
Ve škole ji nejvíc baví tělocvik.
Baví mě číst romány.
Na divadle ho baví kontakt s divákem.
Sport ho přestal bavit.
Bylo na ní vidět, že ji to vůbec nebaví.
► bavívat
[baviːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
1.
Jako student jezdíval hrát divadlo a bavíval celou hospodu.
2.
Spousta věcí, co mě bavívala, mě už nebaví.
dokonavé k 1 → pobavit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)