bavič
[bavɪč]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. (koho2)
kdo umí bavit, pobavit druhé:
suverénní bavič společnosti
Mezi lidmi se chová jako rozený bavič.
Nikdy nepatřil k třídním bavičům.
Jako učitel musím být taky trochu bavičem, abych upoutal pozornost studentů.
2.
umělec vystupující zejména v zábavných pořadech:
televizní / rozhlasový / estrádní bavič
vystoupení známého baviče
Pořad moderuje populární bavič.
► bavička
[bavɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Byla bavičkou třídy.
2.
představení oblíbené bavičky
Na televizní obrazovce se objevuje jako bavička.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bavɪč]
(2. j. -če, 3., 6. j. -či, -čovi, 1. mn. -či)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. (koho2)
kdo umí bavit, pobavit druhé:
suverénní bavič společnosti
Mezi lidmi se chová jako rozený bavič.
Nikdy nepatřil k třídním bavičům.
Jako učitel musím být taky trochu bavičem, abych upoutal pozornost studentů.
2.
umělec vystupující zejména v zábavných pořadech:
televizní / rozhlasový / estrádní bavič
vystoupení známého baviče
Pořad moderuje populární bavič.
► bavička
[bavɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Byla bavičkou třídy.
2.
představení oblíbené bavičky
Na televizní obrazovce se objevuje jako bavička.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)