bašta I
[bašta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨it.⟩
1. historické: vojenství
předsunutá část opevnění hradu, města ap., často v podobě nízké věže, tvořící součást pevnostních zdí nebo stojící samostatně:
hradní / dělová bašta
obranná bašta
zřícenina předsunuté bašty
Skála je opevněna dvěma pásy opevnění s půlkruhovými baštami.
2.
obydlí baštýře, často v těsné blízkosti velkého rybníka nebo skupiny rybníků:
rybářská bašta na hrázi rybníka
3.
místo, které je oporou, záštitou něčeho, základna:
Řím je odedávna baštou křesťanství.
Severní Korea je jednou z posledních bašt komunismu.
Brno bývalo baštou fotbalu.
Zbývajícími baštami tradičního nářečí jsou některé vesnice na Slovácku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bašta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨it.⟩
1. historické: vojenství
předsunutá část opevnění hradu, města ap., často v podobě nízké věže, tvořící součást pevnostních zdí nebo stojící samostatně:
hradní / dělová bašta
obranná bašta
zřícenina předsunuté bašty
Skála je opevněna dvěma pásy opevnění s půlkruhovými baštami.
2.
obydlí baštýře, často v těsné blízkosti velkého rybníka nebo skupiny rybníků:
rybářská bašta na hrázi rybníka
3.
místo, které je oporou, záštitou něčeho, základna:
Řím je odedávna baštou křesťanství.
Severní Korea je jednou z posledních bašt komunismu.
Brno bývalo baštou fotbalu.
Zbývajícími baštami tradičního nářečí jsou některé vesnice na Slovácku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)