barvířství
[barviːř̥stviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
1.
řemeslo, obor zabývající se barvením látek, kůží ap.:
Počátky barvířství sahají do mladší doby kamenné.
Barvířství a zpracování kůže poškozovalo vodní toky.
Na Strakonicku má barvířství velkou tradici.
2. historické
provozovna, v níž se provádí barvení látek, kůží ap.:
Po roce 1866 se přesunul do Náchoda, kde si otevřel malé barvířství.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[barviːř̥stviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
1.
řemeslo, obor zabývající se barvením látek, kůží ap.:
Počátky barvířství sahají do mladší doby kamenné.
Barvířství a zpracování kůže poškozovalo vodní toky.
Na Strakonicku má barvířství velkou tradici.
2. historické
provozovna, v níž se provádí barvení látek, kůží ap.:
Po roce 1866 se přesunul do Náchoda, kde si otevřel malé barvířství.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)