barvit
[barvɪt]
(3. j., 3. mn. -ví, rozk. -vi, čin. -vil, trp. -ven, podst. jm. -vení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo barví co; co {jak; komu; čím})
natírat, napouštět barvou 2, barvicí látkou:
barvit látku / vlnu
barvit vajíčka v cibulových slupkách
Barví si obočí.
Kadeřnice jí barví vlasy.
Marcipán se barví potravinářskými barvami.
Smrkové dřevo se dobře barví.
Textilie, které jsou chemicky barveny, mohou způsobovat alergie.
podst. jm. Těžké kovy jako arzen, olovo, nikl či zinek se dříve používaly k výrobě a barvení skla.
příd. jm. bavlna barvená přírodními barvivy
2. (co barví co; co {jak; čím})
dodávat barvu, zabarvení:
Krev barvila obvazy.
Sloučeniny draslíku barví plamen do fialova.
Tanin barví vodu narůžovo.
Zapadající slunce barví oblohu nachem.
Mráz štípal, barvil tváře do červena.
3. (co barví ~; co)
pouštět barvu 2, barvicí látku:
Oděvy by neměly barvit.
Rukavice barví kůži rukou.
Boty mi barví ponožky.
4. myslivost (kdo barví ~)
(o raněné zvěři)
krvácet:
Zvěř dobře barvila a neodcházela nijak daleko od nástřelu.
► barvívat
[barviːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
O Velikonocích barvíváme vajíčka.
dokonavé k 1 → nabarvit
dokonavé k 2 → zabarvit 2
dokonavé k 2 → zbarvit
podstatné jméno → i barvení
přídavné jméno → i barvený
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[barvɪt]
(3. j., 3. mn. -ví, rozk. -vi, čin. -vil, trp. -ven, podst. jm. -vení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo barví co; co {jak; komu; čím})
natírat, napouštět barvou 2, barvicí látkou:
barvit látku / vlnu
barvit vajíčka v cibulových slupkách
Barví si obočí.
Kadeřnice jí barví vlasy.
Marcipán se barví potravinářskými barvami.
Smrkové dřevo se dobře barví.
Textilie, které jsou chemicky barveny, mohou způsobovat alergie.
podst. jm. Těžké kovy jako arzen, olovo, nikl či zinek se dříve používaly k výrobě a barvení skla.
příd. jm. bavlna barvená přírodními barvivy
2. (co barví co; co {jak; čím})
dodávat barvu, zabarvení:
Krev barvila obvazy.
Sloučeniny draslíku barví plamen do fialova.
Tanin barví vodu narůžovo.
Zapadající slunce barví oblohu nachem.
Mráz štípal, barvil tváře do červena.
3. (co barví ~; co)
pouštět barvu 2, barvicí látku:
Oděvy by neměly barvit.
Rukavice barví kůži rukou.
Boty mi barví ponožky.
4. myslivost (kdo barví ~)
(o raněné zvěři)
krvácet:
Zvěř dobře barvila a neodcházela nijak daleko od nástřelu.
► barvívat
[barviːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
O Velikonocích barvíváme vajíčka.
dokonavé k 1 → nabarvit
dokonavé k 2 → zabarvit 2
dokonavé k 2 → zbarvit
podstatné jméno → i barvení
přídavné jméno → i barvený
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)