barvíř
[barviːř̥], 2. j. [barviːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
(čeho)
řemeslník, pracovník, který se zabývá barvením látek, kůží ap.:
barvíři látek / kůží
Marrákeš je známý historickou čtvrtí barvířů.
► barvířka I
[barviːř̥ka], 2. mn. [barviːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Ve stáncích předváděly barvířky dávné techniky obarvování prádla.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[barviːř̥], 2. j. [barviːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
(čeho)
řemeslník, pracovník, který se zabývá barvením látek, kůží ap.:
barvíři látek / kůží
Marrákeš je známý historickou čtvrtí barvířů.
► barvířka I
[barviːř̥ka], 2. mn. [barviːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Ve stáncích předváděly barvířky dávné techniky obarvování prádla.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)