barbarství
[barbarstviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
hanlivé
1.
nekultivované, nekulturní jednání, chování • takový čin:
Kácet zdravé vzrostlé stromy je barbarství.
Zdevastovaná památka svědčí o kulturním barbarství.
Jíst rukama je pro někoho vrchol barbarství.
2.
surové, kruté jednání, chování • takový čin:
barbarství totalitních režimů
oběti nacistického barbarství
Vypálení Lidic bylo symbolem bezpráví, nelidskosti a barbarství fašismu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[barbarstviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
hanlivé
1.
nekultivované, nekulturní jednání, chování • takový čin:
Kácet zdravé vzrostlé stromy je barbarství.
Zdevastovaná památka svědčí o kulturním barbarství.
Jíst rukama je pro někoho vrchol barbarství.
2.
surové, kruté jednání, chování • takový čin:
barbarství totalitních režimů
oběti nacistického barbarství
Vypálení Lidic bylo symbolem bezpráví, nelidskosti a barbarství fašismu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)