barbar
[barbar]
(2. j. -ara, 3., 6. j. -arovi, -aru, 1. mn. -aři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.<řec.⟩
1.
příslušník národů žijících mimo území starověkého Řecka a Říma • příslušník národů žijících mimo území určité civilizace vůbec:
hordy germánských barbarů
tažení proti barbarům
boje Řeků s barbary
Římské impérium podlehlo nájezdům barbarů.
Po rozpadu Římské říše dochází ke christianizaci pohanských barbarů.
2. hanl.
(zejména v kulturní a společenské oblasti) nevzdělaný, nekultivovaný člověk:
Byl považován za zaostalého barbara.
Do divadla nechodím, jsem tak trochu kulturní barbar.
3. hanl.
surový, krutý člověk, surovec:
Projevuje se jako bezcitný barbar.
Bezbranní obyvatelé se stali oběťmi řádění nacistických barbarů.
► barbarka
[barbarka]
(2. j. -rky, 2. mn. -rek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Euripidova tragédie o barbarce Médee
2.
Připadám si mezi vámi jako úplná barbarka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[barbar]
(2. j. -ara, 3., 6. j. -arovi, -aru, 1. mn. -aři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.<řec.⟩
1.
příslušník národů žijících mimo území starověkého Řecka a Říma • příslušník národů žijících mimo území určité civilizace vůbec:
hordy germánských barbarů
tažení proti barbarům
boje Řeků s barbary
Římské impérium podlehlo nájezdům barbarů.
Po rozpadu Římské říše dochází ke christianizaci pohanských barbarů.
2. hanl.
(zejména v kulturní a společenské oblasti) nevzdělaný, nekultivovaný člověk:
Byl považován za zaostalého barbara.
Do divadla nechodím, jsem tak trochu kulturní barbar.
3. hanl.
surový, krutý člověk, surovec:
Projevuje se jako bezcitný barbar.
Bezbranní obyvatelé se stali oběťmi řádění nacistických barbarů.
► barbarka
[barbarka]
(2. j. -rky, 2. mn. -rek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Euripidova tragédie o barbarce Médee
2.
Připadám si mezi vámi jako úplná barbarka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)