bankovnictví
[baŋkovňɪctviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
bankovní soustava určitého státu nebo uskupení států a její organizace • bankovní služby a jejich poskytování • obor, který se tím zabývá:
investiční / hypoteční bankovnictví
elektronické bankovnictví
privatizace bankovnictví
investice do bankovnictví
konsolidace evropského bankovnictví
katedra bankovnictví a pojišťovnictví
pracovat v bankovnictví
Účty platí přes internetové bankovnictví.
□ přímé bankovnictví
bankovní služby, při jejichž užívání majitel účtu vyřizuje platební operace přímo, prostřednictvím platební karty, telefonu, internetu ap. bez nutnosti navštívit banku
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[baŋkovňɪctviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
bankovní soustava určitého státu nebo uskupení států a její organizace • bankovní služby a jejich poskytování • obor, který se tím zabývá:
investiční / hypoteční bankovnictví
elektronické bankovnictví
privatizace bankovnictví
investice do bankovnictví
konsolidace evropského bankovnictví
katedra bankovnictví a pojišťovnictví
pracovat v bankovnictví
Účty platí přes internetové bankovnictví.
□ přímé bankovnictví
bankovní služby, při jejichž užívání majitel účtu vyřizuje platební operace přímo, prostřednictvím platební karty, telefonu, internetu ap. bez nutnosti navštívit banku
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)