bandita
[bandɪta]
(2. j. -ty, 3., 6. j. -tovi, 1. mn. -té, -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨it.⟩
kdo někoho přepadává a násilně se zmocňuje cizího majetku, zprav. jako člen organizované skupiny, lupič:
vůdce banditů
Ozbrojení bandité přepadli kamion.
Pistolníci chránili vesnici před nájezdy banditů.
► banditka
[bandɪtka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
Banditka přepadla čerpací stanici.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bandɪta]
(2. j. -ty, 3., 6. j. -tovi, 1. mn. -té, -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨it.⟩
kdo někoho přepadává a násilně se zmocňuje cizího majetku, zprav. jako člen organizované skupiny, lupič:
vůdce banditů
Ozbrojení bandité přepadli kamion.
Pistolníci chránili vesnici před nájezdy banditů.
► banditka
[bandɪtka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
Banditka přepadla čerpací stanici.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)