banda
[banda]
(2. j. -dy, 2. mn. -d)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.<germ.⟩
1. hanlivé
organizovaná skupina zločinců:
člen bandy
vůdce ozbrojené bandy
Policii se podařilo dopadnout zločineckou bandu.
V lesích se ukrývaly lupičské bandy.
2. kolokviální vyšší
skupina lidí se společnými zájmy, vlastnostmi ap.:
banda kluků ze sousedství
Naše banda se vypravila na koncert.
► bandička
[banďɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
bandička podvodníků
2.
bandička kamarádů
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[banda]
(2. j. -dy, 2. mn. -d)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.<germ.⟩
1. hanlivé
organizovaná skupina zločinců:
člen bandy
vůdce ozbrojené bandy
Policii se podařilo dopadnout zločineckou bandu.
V lesích se ukrývaly lupičské bandy.
2. kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
skupina lidí se společnými zájmy, vlastnostmi ap.:
banda kluků ze sousedství
Naše banda se vypravila na koncert.
► bandička
[banďɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
bandička podvodníků
2.
bandička kamarádů
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)