banalita
[banalɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
1.
banální, všední ráz, charakter něčeho, všednost syn. banálnost 1:
banalita námětu, banalita dotazu
banalita všedního života
Autor ve svém díle nesklouzl k banalitě ani prvoplánovosti.
2.
banální, bezvýznamná věc, situace syn. banálnost 2:
Život vám může zkomplikovat i zdánlivá banalita.
Z naprosté banality se mezi manželi vyklubala hádka.
Při jídle se bavili o banalitách.
Podle vedení společnosti šlo o banalitu.
Jeho text je snůškou banalit.
► banalitka
[banalɪtka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
Sednout za volant opilý není žádná banalitka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[banalɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
1.
banální, všední ráz, charakter něčeho, všednost syn. banálnost 1:
banalita námětu, banalita dotazu
banalita všedního života
Autor ve svém díle nesklouzl k banalitě ani prvoplánovosti.
2.
banální, bezvýznamná věc, situace syn. banálnost 2:
Život vám může zkomplikovat i zdánlivá banalita.
Z naprosté banality se mezi manželi vyklubala hádka.
Při jídle se bavili o banalitách.
Podle vedení společnosti šlo o banalitu.
Jeho text je snůškou banalit.
► banalitka
[banalɪtka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
Sednout za volant opilý není žádná banalitka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)