hulit
[hulɪt]
(3. j., 3. mn. hulí, rozk. (ne)hul, čin. hulil, trp. hulen, podst. jm. hulení)
sloveso nedokonavé
kolokviální
1. (kdo hulí {co})
vdechovat a vydechovat kouř z hořícího tabáku, silně kouřit:
hulit cigarety / doutníky
Hulil stejná cigára jako ostatní kluci.
V autě nehulil a doma kvůli dceři foukal kouř do digestoře.
Nehul tolik.
2. (kdo hulí {co})
užívat kouřením psychotropní látky, zejména konopí indické (marihuanu):
V bytě byla cítit marihuana, Lukáš pořád hulil.
Otec se bál, že budu celý život jen hulit trávu a flákat se.
Hulili jsme marjánku, po které pálilo v krku.
3. vulgární (kdo hulí komu co)
provádět muži orální sex:
Hulila mi péro.
◊ hulit jak(o) fabrika / (tovární) komín kolokviální
být silný kuřák
podstatné jméno → i hulení
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hulɪt]
(3. j., 3. mn. hulí, rozk. (ne)hul, čin. hulil, trp. hulen, podst. jm. hulení)
sloveso nedokonavé
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. (kdo hulí {co})
vdechovat a vydechovat kouř z hořícího tabáku, silně kouřit:
hulit cigarety / doutníky
Hulil stejná cigára jako ostatní kluci.
V autě nehulil a doma kvůli dceři foukal kouř do digestoře.
Nehul tolik.
2. (kdo hulí {co})
užívat kouřením psychotropní látky, zejména konopí indické (marihuanu):
V bytě byla cítit marihuana, Lukáš pořád hulil.
Otec se bál, že budu celý život jen hulit trávu a flákat se.
Hulili jsme marjánku, po které pálilo v krku.
3. vulgární (kdo hulí komu co)
provádět muži orální sex:
Hulila mi péro.
◊ hulit jak(o) fabrika / (tovární) komín kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
být silný kuřák
podstatné jméno → i hulení
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)