balistika
[balɪstɪka]
(2. j. -ky)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
1.
obor fyziky zabývající se pohybem vržených nebo vystřelených těles (střel, raket):
vojenská / kosmická balistika
2.
(kriminalistická / forenzní) balistika
obor zabývající se střelnými zbraněmi, střelivem a identifikací zbraní podle střel, vystřelených nábojnic, stop střelby ap.:
znalec z oboru kriminalistické / forenzní balistiky
K případu se vyjádří odborník na balistiku.
3.
policejní ap. oddělení zaměřené na kriminalistickou balistiku:
Na balistice potvrdili, že je pistole střelbyschopná.
4. profesní mluva: kriminalistika
balistická zkouška, analýza:
Čekáme na výsledky balistiky.
Při balistice se podařilo prokázat, že policista byl postřelen z pistole menší ráže.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[balɪstɪka]
(2. j. -ky)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
1.
obor fyziky zabývající se pohybem vržených nebo vystřelených těles (střel, raket):
vojenská / kosmická balistika
2.
(kriminalistická / forenzní) balistika
obor zabývající se střelnými zbraněmi, střelivem a identifikací zbraní podle střel, vystřelených nábojnic, stop střelby ap.:
znalec z oboru kriminalistické / forenzní balistiky
K případu se vyjádří odborník na balistiku.
3.
policejní ap. oddělení zaměřené na kriminalistickou balistiku:
Na balistice potvrdili, že je pistole střelbyschopná.
4. profesní mluva: kriminalistika
balistická zkouška, analýza:
Čekáme na výsledky balistiky.
Při balistice se podařilo prokázat, že policista byl postřelen z pistole menší ráže.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)