bahnit si
[bahňɪt sɪ]
(3. j., 3. mn. -ní si, rozk. -ni si, čin. -nil si, podst. jm. -nění (si))
sloveso nedokonavé
expr.
(kdo si bahní v čem)
s velkým požitkem si něco užívat, vychutnávat, libovat si:
Bahnil si v pověsti rebela.
Poklidný život mi vyhovuje, přímo si v něm bahním.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bahňɪt sɪ]
(3. j., 3. mn. -ní si, rozk. -ni si, čin. -nil si, podst. jm. -nění (si))
sloveso nedokonavé
expr.
(kdo si bahní v čem)
s velkým požitkem si něco užívat, vychutnávat, libovat si:
Bahnil si v pověsti rebela.
Poklidný život mi vyhovuje, přímo si v něm bahním.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)