bahnit se I
[bahňɪt se]
(3. j., 3. mn. -ní se, rozk. -ni se, čin. -nil se, podst. jm. -nění (se))
sloveso nedokonavé
1. (kdo se bahní v čem; ~)
(o zvířatech)
válet se v bahně 1 (rozmočené hlíně) nebo ve vodě:
Prasátka se bahnila v potůčku.
Sloni se chodí bahnit k napajedlu.
2. expr. (kdo se bahní v čem; ~)
(o lidech)
s požitkem si užívat vodu a koupání:
Miluju moře, úplně se v něm bahním.
Otužilci se s nadšením bahnili ve vodě teplé jen tři stupně celsia.
3. expr. (kdo se bahní v čem)
(o lidech)
s požitkem, nadměrně se zabývat nějakým pocitem, záležitostí ap., vyžívat se:
bahnit se ve vzpomínkách
Bahnil se v pocitu ukřivdění.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bahňɪt se]
(3. j., 3. mn. -ní se, rozk. -ni se, čin. -nil se, podst. jm. -nění (se))
sloveso nedokonavé
1. (kdo se bahní v čem; ~)
(o zvířatech)
válet se v bahně 1 (rozmočené hlíně) nebo ve vodě:
Prasátka se bahnila v potůčku.
Sloni se chodí bahnit k napajedlu.
2. expr. (kdo se bahní v čem; ~)
(o lidech)
s požitkem si užívat vodu a koupání:
Miluju moře, úplně se v něm bahním.
Otužilci se s nadšením bahnili ve vodě teplé jen tři stupně celsia.
3. expr. (kdo se bahní v čem)
(o lidech)
s požitkem, nadměrně se zabývat nějakým pocitem, záležitostí ap., vyžívat se:
bahnit se ve vzpomínkách
Bahnil se v pocitu ukřivdění.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)