bahnit se II
[bahňɪt se]
(3. j., 3. mn. -ní se, čin. -nila se, podst. jm. -nění (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se bahní ~)
(o ovcích)
rodit jehně:
Ovce se začala bahnit.
podst. jm. Bahnice se stříhají před bahněním.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bahňɪt se]
(3. j., 3. mn. -ní se, čin. -nila se, podst. jm. -nění (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se bahní ~)
(o ovcích)
rodit jehně:
Ovce se začala bahnit.
podst. jm. Bahnice se stříhají před bahněním.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)