bafat
[bafat]
(3. j. bafá, bafe, rozk. bafej, čin. bafal, podst. jm. bafání)
sloveso nedokonavé
expresivní
1. (kdo bafá na koho)
úmyslně někoho lekat, překvapovat, zejména zvoláním baf a náhlým vyskočením z úkrytu:
Děti na sebe bafaly.
Schovával se za rohy a bafal na procházející chodce.
2. (kdo bafá z čeho; co; ~)
se slyšitelným zvukem potahovat z dýmky, doutníku ap.:
bafat z dýmky
Od rána do večera bafá fajfku.
Spokojeně bafala nad odpolední kávou.
podst. jm. Večer se věnuje bafání doutníku.
3. (co bafá ~)
vydávat krátké hluboké přerušované zvuky, zprav. doprovázené kouřem nebo párou:
Motor zvolna bafá.
Parníček na řece bafal.
Konvice začala bafat.
4. (kdo bafá na koho; ~)
(o velkých psech)
vydávat hluboké jednotlivě vyrážené zvuky znějící jako baf, haf, štěkat:
Pes na něj bafal jako divý.
Malý pokojový psík ňafá podstatně vyšším hlasem, než jakým bafá mohutná doga.
dokonavé k 1, 2, 4 → bafnout 1, 4, 5
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bafat]
(3. j. bafá, bafe, rozk. bafej, čin. bafal, podst. jm. bafání)
sloveso nedokonavé
expresivní
1. (kdo bafá na koho)
úmyslně někoho lekat, překvapovat, zejména zvoláním baf a náhlým vyskočením z úkrytu:
Děti na sebe bafaly.
Schovával se za rohy a bafal na procházející chodce.
2. (kdo bafá z čeho; co; ~)
se slyšitelným zvukem potahovat z dýmky, doutníku ap.:
bafat z dýmky
Od rána do večera bafá fajfku.
Spokojeně bafala nad odpolední kávou.
podst. jm. Večer se věnuje bafání doutníku.
3. (co bafá ~)
vydávat krátké hluboké přerušované zvuky, zprav. doprovázené kouřem nebo párou:
Motor zvolna bafá.
Parníček na řece bafal.
Konvice začala bafat.
4. (kdo bafá na koho; ~)
(o velkých psech)
vydávat hluboké jednotlivě vyrážené zvuky znějící jako baf, haf, štěkat:
Pes na něj bafal jako divý.
Malý pokojový psík ňafá podstatně vyšším hlasem, než jakým bafá mohutná doga.
dokonavé k 1, 2, 4 → bafnout 1, 4, 5
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)