bábel
[baːbel]
(2. j. -lu, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨VJ⟩
knižní
(nepřehledná, neuspořádaná) směsice něčeho, zmatek, chaos syn. babylon, babylón:
bábel jazyků / hlasů
Z kuchyně se line bábel vůní.
Bílí obyvatelé se zde mísí s Asiaty, Afričany a jinými národnostmi v jeden velký bábel.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[baːbel]
(2. j. -lu, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨VJ⟩
knižní
(nepřehledná, neuspořádaná) směsice něčeho, zmatek, chaos syn. babylon, babylón:
bábel jazyků / hlasů
Z kuchyně se line bábel vůní.
Bílí obyvatelé se zde mísí s Asiaty, Afričany a jinými národnostmi v jeden velký bábel.
Poznámka Podle města Bábel (Babylon) v starověké Mezopotámii, kde podle biblického příběhu Bůh za trest zmátl lidem jazyky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)