babička
[babɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček, příd. jm. přivl. babiččin)
podstatné jméno rodu ženského
1.
matka jednoho z rodičů:
moje milovaná babička
prázdniny u babičky
navštívit babičku
jet k babičce na venkov
Děti mi hlídá babička.
Stala se babičkou už čtvrtého vnuka.
Zůstal jsem bez rodičů a vychovávali mě dědeček s babičkou.
příd. jm. přivl. Tehdejší události znám jen z babiččina vyprávění.
2.
stará žena syn. stařenka:
upracované vesnické babičky
babičky z domovů důchodců
pohádková / kouzelná babička pohádková postava
V tramvajích pouštím babičky sednout.
Přišourala se ke mně jedna stará babička s hůlkou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[babɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček, příd. jm. přivl. babiččin)
podstatné jméno rodu ženského
1.
matka jednoho z rodičů:
moje milovaná babička
prázdniny u babičky
navštívit babičku
jet k babičce na venkov
Děti mi hlídá babička.
Stala se babičkou už čtvrtého vnuka.
Zůstal jsem bez rodičů a vychovávali mě dědeček s babičkou.
příd. jm. přivl. Tehdejší události znám jen z babiččina vyprávění.
2.
stará žena syn. stařenka:
upracované vesnické babičky
babičky z domovů důchodců
pohádková / kouzelná babička pohádková postava
V tramvajích pouštím babičky sednout.
Přišourala se ke mně jedna stará babička s hůlkou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)