a III
[ʔa]
částice
(v otázce nebo ve zvolání)
naznačuje spjatost s kontextem, se situací:
A co teď?
Účast na referendu byla vysoká. A výsledek? Jednoznačný.
Při předjíždění musíte dávat znamení o změně směru jízdy. A teď pozor! I předjížděný musí dodržovat pravidla.
□ a dost I expr.
vyjadřuje omezení, ukončení činnosti, nic víc, ne více:
Napsala jen dva dopisy a dost.
V továrně jsme se skoro neznali, na začátku a na konci směny jsme se pozdravili a dost.
Nechci nic slyšet. Půjdeš s námi a dost.
V zahraničí jsou k věku lékařů mnohem přísnější, mají limit pětašedesát let a dost.
□ a dost II ve funkci citoslovce □ tak a dost ve funkci citoslovce
výzva k ukončení činnosti, konec:
„A dost!“ zařval jsem, vyskočil a vyrval ho z křesla.
Začne křičet: „Tak a dost! Překračuješ hranice.“
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔa]
částice
(v otázce nebo ve zvolání)
naznačuje spjatost s kontextem, se situací:
A co teď?
Účast na referendu byla vysoká. A výsledek? Jednoznačný.
Při předjíždění musíte dávat znamení o změně směru jízdy. A teď pozor! I předjížděný musí dodržovat pravidla.
□ a dost I expr.
vyjadřuje omezení, ukončení činnosti, nic víc, ne více:
Napsala jen dva dopisy a dost.
V továrně jsme se skoro neznali, na začátku a na konci směny jsme se pozdravili a dost.
Nechci nic slyšet. Půjdeš s námi a dost.
V zahraničí jsou k věku lékařů mnohem přísnější, mají limit pětašedesát let a dost.
□ a dost II ve funkci citoslovce □ tak a dost ve funkci citoslovce
výzva k ukončení činnosti, konec:
„A dost!“ zařval jsem, vyskočil a vyrval ho z křesla.
Začne křičet: „Tak a dost! Překračuješ hranice.“
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)