alébrž
[ʔaleːbrš]
spojka
zastaralé, zprav. expresivní
alebrž
[ʔalebrš]
spojka
zastaralé, zprav. expresivní
1. spojka souřadicí odporovací
spojuje větné členy nebo věty, z nichž první popírá nějaké tvrzení a následující ho nahrazuje tvrzením novým syn. ale I/2:
Autor neděkuje, alebrž spílá některým politikům.
Síla značky netkví v síle její reklamní podpory, alébrž ve filozofii, kterou ztělesňuje.
2.
zastupuje jakoukoli, zprav. příčinnou nebo vysvětlovací spojku s cílem ozvláštnit text:
Na to vám neodpovím, alébrž od toho tady nejsem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔaleːbrš]
spojka
zastaralé, zprav. expresivní
alebrž
[ʔalebrš]
spojka
zastaralé, zprav. expresivní
1. spojka souřadicí odporovací
spojuje větné členy nebo věty, z nichž první popírá nějaké tvrzení a následující ho nahrazuje tvrzením novým syn. ale I/2:
Autor neděkuje, alebrž spílá některým politikům.
Síla značky netkví v síle její reklamní podpory, alébrž ve filozofii, kterou ztělesňuje.
2.
zastupuje jakoukoli, zprav. příčinnou nebo vysvětlovací spojku s cílem ozvláštnit text:
Na to vám neodpovím, alébrž od toho tady nejsem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)