ale III
[ʔale]
citoslovce
ále
[ʔaːle]
citoslovce
1.
zvolání vyjadřující údiv, překvapení:
Ale, tak vy ji znáte?
Ale, jaká pozoruhodná změna!
Ále, výborně!
2. i ale ale
pokárání, napomenutí:
Ále, nebuď husa!
Ale ale, to se nedělá!
Ale, ale?! Copak to je? Takhle vyvádět o půlnoci.
3.
vyjádření skepse, lhostejnosti, odevzdanosti:
Ále, co na tom záleží?
Tak jak se máš? – Ale, ani se neptej!
□ ale co citoslovečný výraz □ ale což citoslovečný výraz
vyjádření zlehčení nepříjemných okolností:
Sice jsme neměli úplně ideální výhled, ale co, i tak se nám to líbilo.
Už spolu nejsme, ale co. Takový je přece život.
Umí sehnat peníze. Asi z toho sám něco má, ale což. Hlavně, že je dává na obec.
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔale]
citoslovce
ále
[ʔaːle]
citoslovce
1.
zvolání vyjadřující údiv, překvapení:
Ale, tak vy ji znáte?
Ale, jaká pozoruhodná změna!
Ále, výborně!
2. i ale ale
pokárání, napomenutí:
Ále, nebuď husa!
Ale ale, to se nedělá!
Ale, ale?! Copak to je? Takhle vyvádět o půlnoci.
3.
vyjádření skepse, lhostejnosti, odevzdanosti:
Ále, co na tom záleží?
Tak jak se máš? – Ale, ani se neptej!
□ ale co citoslovečný výraz □ ale což citoslovečný výraz
vyjádření zlehčení nepříjemných okolností:
Sice jsme neměli úplně ideální výhled, ale co, i tak se nám to líbilo.
Už spolu nejsme, ale co. Takový je přece život.
Umí sehnat peníze. Asi z toho sám něco má, ale což. Hlavně, že je dává na obec.
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)