dalekohled
[dalekohlet], 2. j. [dalekohledu]
(2. j. -du, 6. j. -du)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
optický přístroj k pozorování vzdálených objektů:
hvězdářský / astronomický dalekohled
kosmický / vesmírný dalekohled umístěný na umělé družici ve vesmíru
puškový zaměřovací dalekohled
pátrat dalekohledem po kořisti
pozorovat oblohu dalekohledem / pomocí dalekohledu
□ čočkový dalekohled optika
dalekohled s objektivem o velké ohniskové vzdálenosti tvořeným čočkou nebo soustavou čoček
syn. refraktor
□ zrcadlový dalekohled optika
dalekohled s objektivem tvořeným dutým zrcadlem, odkud se světlo odráží na sekundární zrcadlo a pak do okuláru
syn. reflektor
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dalekohlet], 2. j. [dalekohledu]
(2. j. -du, 6. j. -du)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
optický přístroj k pozorování vzdálených objektů:
hvězdářský / astronomický dalekohled
kosmický / vesmírný dalekohled umístěný na umělé družici ve vesmíru
puškový zaměřovací dalekohled
pátrat dalekohledem po kořisti
pozorovat oblohu dalekohledem / pomocí dalekohledu
□ čočkový dalekohled optika
dalekohled s objektivem o velké ohniskové vzdálenosti tvořeným čočkou nebo soustavou čoček
syn. refraktor
□ zrcadlový dalekohled optika
dalekohled s objektivem tvořeným dutým zrcadlem, odkud se světlo odráží na sekundární zrcadlo a pak do okuláru
syn. reflektor
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)