dálava
[daːlava]
(2. j. -vy)
podstatné jméno rodu ženského
1. často množné; knižní
místo nebo prostor, zprav. rozsáhlý, ležící daleko nebo sahající do daleka, daleký, vzdálený kraj:
pohled z exotické dálavy
Objevitelé pátrali v tajemných dálavách.
Planetárium dovoluje cestování vesmírnými dálavami.
Písek, kam se podíváte, nekonečná vyprahlá dálava – tak většině lidí připadá Sahara.
Čekají nás volby senátní a kdesi v dálavách i parlamentní. ve vzdálené budoucnosti
2. expresivní
velká vzdálenost v prostoru syn. dálka 1:
Bydlím s rodinou ve Frýdlantu nad Ostravicí, do Příbrami to je pěkná dálava.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[daːlava]
(2. j. -vy)
podstatné jméno rodu ženského
1. často množné; knižní
místo nebo prostor, zprav. rozsáhlý, ležící daleko nebo sahající do daleka, daleký, vzdálený kraj:
pohled z exotické dálavy
Objevitelé pátrali v tajemných dálavách.
Planetárium dovoluje cestování vesmírnými dálavami.
Písek, kam se podíváte, nekonečná vyprahlá dálava – tak většině lidí připadá Sahara.
Čekají nás volby senátní a kdesi v dálavách i parlamentní. ve vzdálené budoucnosti
2. expresivní
velká vzdálenost v prostoru syn. dálka 1:
Bydlím s rodinou ve Frýdlantu nad Ostravicí, do Příbrami to je pěkná dálava.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)