bačovat
[bačovat]
(1. j. bačuji, bačuju, 3. j. bačuje, 3. mn. bačují, bačujou, rozk. bačuj, čin. bačoval, podst. jm. bačování)
sloveso nedokonavé
(kdo bačuje ~; kde)
1.
být bačou • pást ovce:
bačovat na salaši
podst. jm. Bačování často přecházelo z otce na syna.
2. expresivní
spravovat, vést podnik, organizaci ap. (často špatně nebo jen ve svůj prospěch):
bačovat ve firmě / na úřadě
Po svém zvolení bačoval, jako by mu celý fotbal patřil.
podst. jm. Výsledkem jejich bačování je enormní nárůst dluhu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bačovat]
(1. j. bačuji, bačuju, 3. j. bačuje, 3. mn. bačují, bačujou, rozk. bačuj, čin. bačoval, podst. jm. bačování)
sloveso nedokonavé
(kdo bačuje ~; kde)
1.
být bačou • pást ovce:
bačovat na salaši
podst. jm. Bačování často přecházelo z otce na syna.
2. expresivní
spravovat, vést podnik, organizaci ap. (často špatně nebo jen ve svůj prospěch):
bačovat ve firmě / na úřadě
Po svém zvolení bačoval, jako by mu celý fotbal patřil.
podst. jm. Výsledkem jejich bačování je enormní nárůst dluhu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)