břicho
[břɪxo]
(2. j. břicha, 6. j. břichu, břiše, 6. mn. břichách)
podstatné jméno rodu středního
kniž. břich
[břɪx]
(2. j. břicha, břichu, 6. j. břichu, břiše, 6. mn. břiších)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
u člověka přední, u zvířat dolní část těla mezi hrudníkem a pánví, v níž jsou uloženy orgány trávicího, vylučovacího a pohlavního systému:
bolest břicha / v břiše
poranění / operace břicha
ležet na břiše, plazit se po břiše
zatáhnout břicho
mít nafouklé břicho
Útočník ho bodl nožem do břicha.
Nelíbí se jí muži s pivním břichem. velkým
Chtěla by mít ploché břicho.
Zástěra těsně obepínala jeho mohutný břich.
2. břicho
oblá, vydutá a dutá část něčeho:
břicho lodi / letadla
Břicho džbánu zdobí dekor větvičky.
◊ mít plné břicho
být (velmi) sytý, najedený:
Mám ještě plné břicho od svačiny.
Stačí mít plné břicho a trochu zábavy, a svět se hned zdá báječný.
◊ někdo se (smíchem / smíchy) popadá za břicho ◊ někdo se směje, až se za břicho popadá
hodně, často hlasitě se smát • být velmi pobavený:
Při jeho výstupu se celá třída smíchy popadala za břicho.
Diváci kabaretu se smáli, až se za břicho popadali.
Když dostal post ministra práce a sociálních věcí, jeho kritikové se popadali za břicho.
◊ někomu kručí v břiše
někdo má velký hlad, je hodně hladový (a proto se mu z břicha, žaludku ozývají specifické zvuky):
Pojďme na oběd, už mi kručí v břiše.
◊ prázdné břicho
stav, pocit hladu, hlad:
Byly doby, kdy jsem chodil spát s prázdným břichem.
Na prázdné břicho se dá těžko zapomenout.
zdrob. → bříško
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[břɪxo]
(2. j. břicha, 6. j. břichu, břiše, 6. mn. břichách)
podstatné jméno rodu středního
kniž. břich
[břɪx]
(2. j. břicha, břichu, 6. j. břichu, břiše, 6. mn. břiších)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
u člověka přední, u zvířat dolní část těla mezi hrudníkem a pánví, v níž jsou uloženy orgány trávicího, vylučovacího a pohlavního systému:
bolest břicha / v břiše
poranění / operace břicha
ležet na břiše, plazit se po břiše
zatáhnout břicho
mít nafouklé břicho
Útočník ho bodl nožem do břicha.
Nelíbí se jí muži s pivním břichem. velkým
Chtěla by mít ploché břicho.
Zástěra těsně obepínala jeho mohutný břich.
2. břicho
oblá, vydutá a dutá část něčeho:
břicho lodi / letadla
Břicho džbánu zdobí dekor větvičky.
◊ mít plné břicho
být (velmi) sytý, najedený:
Mám ještě plné břicho od svačiny.
Stačí mít plné břicho a trochu zábavy, a svět se hned zdá báječný.
◊ někdo se (smíchem / smíchy) popadá za břicho ◊ někdo se směje, až se za břicho popadá
hodně, často hlasitě se smát • být velmi pobavený:
Při jeho výstupu se celá třída smíchy popadala za břicho.
Diváci kabaretu se smáli, až se za břicho popadali.
Když dostal post ministra práce a sociálních věcí, jeho kritikové se popadali za břicho.
◊ někomu kručí v břiše
někdo má velký hlad, je hodně hladový (a proto se mu z břicha, žaludku ozývají specifické zvuky):
Pojďme na oběd, už mi kručí v břiše.
◊ prázdné břicho
stav, pocit hladu, hlad:
Byly doby, kdy jsem chodil spát s prázdným břichem.
Na prázdné břicho se dá těžko zapomenout.
zdrob. → bříško
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)