břevno
[břevno]
(2. j. -vna, 6. j. -vně, -vnu, 2. mn. -ven, 6. mn. -vnech)
podstatné jméno rodu středního
1.
otesaný kmen • silný kus dřeva, trám:
dubové břevno
příčné břevno dveří
vodorovné břevno kříže rameno
2.
příčná tyč fotbalové, hokejové ap. branky:
Puk zasáhl břevno.
Střela se odrazila od břevna.
Hráč poslal míč pod břevno.
3. heraldika
vodorovný, svislý nebo šikmý pruh v erbu, na praporu ap.:
Dvojité vlnité břevno zobrazuje soutok dvou řek.
Původním erbem Thunů je zlaté kosmé břevno na modrém poli.
◊ nevidět břevno v oku svém knižní
nebýt sebekritický, neuvědomovat si své vlastní chyby, nedostatky:
Na všechny strany rozdávají morální napomenutí, břevno v oku svém ale nevidí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[břevno]
(2. j. -vna, 6. j. -vně, -vnu, 2. mn. -ven, 6. mn. -vnech)
podstatné jméno rodu středního
1.
otesaný kmen • silný kus dřeva, trám:
dubové břevno
příčné břevno dveří
vodorovné břevno kříže rameno
2.
příčná tyč fotbalové, hokejové ap. branky:
Puk zasáhl břevno.
Střela se odrazila od břevna.
Hráč poslal míč pod břevno.
3. heraldika
vodorovný, svislý nebo šikmý pruh v erbu, na praporu ap.:
Dvojité vlnité břevno zobrazuje soutok dvou řek.
Původním erbem Thunů je zlaté kosmé břevno na modrém poli.
◊ nevidět břevno v oku svém knižní
nebýt sebekritický, neuvědomovat si své vlastní chyby, nedostatky:
Na všechny strany rozdávají morální napomenutí, břevno v oku svém ale nevidí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)