hele
[hele]
(při tykání hele, heleď (se), při vykání a při oslovení více osob heleďte (se), kolokviální
citoslovce
expresivní
1.
upozornění na něco, vybídnutí někoho, aby se na něco podíval, podívej, koukej:
Hele tati, jaký jsem namalovala hezký obrázek.
Hele, právě mi přišla esemeska od Standy!
Heleď, Péťo, mám novou kudlu!
Helejte, co jsem našel u trati.
ve spojení se zvratným zájmenem Heleďte se na toho psa!
2.
signál navázání kontaktu, jehož cílem je upoutat pozornost partnera v komunikaci:
Hele, jak se vlastně jmenuješ?
Heleďte, dědo, já už musím jít.
Helejte, dejte mi prachy a já vám seženu důkazy.
ve spojení se zvratným zájmenem
Heleď se, Machu, na co vlastně máme to senzační sluchátko?
Helejte se, jedno vám povím.
3.
vyjádření negativní, rozčilené reakce na něčí výrok nebo chování, často uvozující výhrůžku:
Hele, mou ženu do toho netahej!
Tak hele, chytráci, co kdybyste místo těch řečí šli radši pomáhat?
Heleď, ty pacholku, něco ti povím, jo?
Tak heleďte, na vaše kecy se vám vykašlu!
ve spojení se zvratným zájmenem Heleď se, běž se bodnout!
4. (jen ve tvaru hele)
(a) hele
vyjádření údivu, překvapení
syn. (a) hleďme, (a) ejhle, (a / no) vida:
Hrabu se na stole. A hele, kniha Miloše Zapletala Nesmrtelní.
Pomalu zkouším hýbat údy, hele ono to jde.
Štěně jezevčíka jen za zlomkovou cenu? A hele, stejný chovatel nabízí také čivavy velmi levně, to je podezřelé.
Musel jsem odevzdat pas a rozepnout bágl. „A hele, cigarety,“ zpozorněl muž v uniformě.
5. (jen ve tvaru hele) (koho4)
vyjádření posměšného nebo nenávistného upozornění na někoho, kdo se (často domněle) chová nějak nevhodně, výstředně ap.:
Hele ho, chytráka!
Hele ji, parádnici!
Hele ji, chuděru blbou, maluje se na běhání jak na ples.
Hele je, jak si hrajou! Však už dlouho nebudou!
→ helemese, heleme se, heleďme se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hele]
(při tykání hele, heleď (se), při vykání a při oslovení více osob heleďte (se), kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
helejte (se), zřídka hele)Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
citoslovce
expresivní
1.
upozornění na něco, vybídnutí někoho, aby se na něco podíval, podívej, koukej:
Hele tati, jaký jsem namalovala hezký obrázek.
Hele, právě mi přišla esemeska od Standy!
Heleď, Péťo, mám novou kudlu!
Helejte, co jsem našel u trati.
ve spojení se zvratným zájmenem Heleďte se na toho psa!
2.
signál navázání kontaktu, jehož cílem je upoutat pozornost partnera v komunikaci:
Hele, jak se vlastně jmenuješ?
Heleďte, dědo, já už musím jít.
Helejte, dejte mi prachy a já vám seženu důkazy.
ve spojení se zvratným zájmenem
Heleď se, Machu, na co vlastně máme to senzační sluchátko?
Helejte se, jedno vám povím.
3.
vyjádření negativní, rozčilené reakce na něčí výrok nebo chování, často uvozující výhrůžku:
Hele, mou ženu do toho netahej!
Tak hele, chytráci, co kdybyste místo těch řečí šli radši pomáhat?
Heleď, ty pacholku, něco ti povím, jo?
Tak heleďte, na vaše kecy se vám vykašlu!
ve spojení se zvratným zájmenem Heleď se, běž se bodnout!
4. (jen ve tvaru hele)
(a) hele
vyjádření údivu, překvapení
syn. (a) hleďme, (a) ejhle, (a / no) vida:
Hrabu se na stole. A hele, kniha Miloše Zapletala Nesmrtelní.
Pomalu zkouším hýbat údy, hele ono to jde.
Štěně jezevčíka jen za zlomkovou cenu? A hele, stejný chovatel nabízí také čivavy velmi levně, to je podezřelé.
Musel jsem odevzdat pas a rozepnout bágl. „A hele, cigarety,“ zpozorněl muž v uniformě.
5. (jen ve tvaru hele) (koho4)
vyjádření posměšného nebo nenávistného upozornění na někoho, kdo se (často domněle) chová nějak nevhodně, výstředně ap.:
Hele ho, chytráka!
Hele ji, parádnici!
Hele ji, chuděru blbou, maluje se na běhání jak na ples.
Hele je, jak si hrajou! Však už dlouho nebudou!
→ helemese, heleme se, heleďme se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)