bíle
[biːle]
(2. st. běleji)
příslovce
1.
v barvě sněhu, mléka ap., bílou barvou, v bílé barvě:
bíle natřená brána
bíle omítnutá budova
bíle nalíčený klaun
bíle zbarvené mládě
bíle povlečená postel
Trnka kvete bíle.
2.
s jasem, výrazností bílé nebo velmi světlé barvy:
Ruce jí v šeru bíle zářily.
Na kůži mu bíle svítily jizvy.
Vyměněné žárovky svítí jasněji a běleji.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[biːle]
(2. st. běleji)
příslovce
1.
v barvě sněhu, mléka ap., bílou barvou, v bílé barvě:
bíle natřená brána
bíle omítnutá budova
bíle nalíčený klaun
bíle zbarvené mládě
bíle povlečená postel
Trnka kvete bíle.
2.
s jasem, výrazností bílé nebo velmi světlé barvy:
Ruce jí v šeru bíle zářily.
Na kůži mu bíle svítily jizvy.
Vyměněné žárovky svítí jasněji a běleji.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)