bílo I
[biːlo]
příslovce v přísudku
(kde)
1.
(zejména ve spojení se slovesem být)
vyjadřuje stav vnějšího prostředí se sněhovou pokrývkou:
Venku je bílo a mráz.
I když se jinde trápí nedostatkem sněhu, tady je bílo.
2.
(zejména ve spojení se slovesem být)
vyjadřuje stav prostředí s převahou bílé barvy, něčeho bílého vůbec:
V nemocnici bylo smutno a bílo.
Místy bylo bílo od krup.
V lese bylo bílo jinovatkou.
→ doběla, do běla
→ dobíla, do bíla
→ nabílo, na bílo
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[biːlo]
příslovce v přísudku
(kde)
1.
(zejména ve spojení se slovesem být)
vyjadřuje stav vnějšího prostředí se sněhovou pokrývkou:
Venku je bílo a mráz.
I když se jinde trápí nedostatkem sněhu, tady je bílo.
2.
(zejména ve spojení se slovesem být)
vyjadřuje stav prostředí s převahou bílé barvy, něčeho bílého vůbec:
V nemocnici bylo smutno a bílo.
Místy bylo bílo od krup.
V lese bylo bílo jinovatkou.
→ doběla, do běla
→ dobíla, do bíla
→ nabílo, na bílo
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)