doběla
[dobjela]
příslovce
do běla
[dobjela]
příslovečný výraz
se zabarvením blížícím se bílé barvě, dosahujícím bílé barvy, dobíla:
doběla zpěněné moře
Obloha se zbarvila do běla.
Měl od slunce vlasy vyšisované do běla.
Podlahy byly vydrhnuté do běla. dočista
Zajíci ohryzali větve stromů doběla. na dřevo
◊ rozpálit / rozžhavit někoho doběla / do běla expresivní
velice někoho rozčílit, rozzuřit
◊ rozpálit / rozžhavit se doběla / do běla expresivní
velice se rozčílit, rozzuřit
→ bílo I
→ bílý I
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobjela]
příslovce
do běla
[dobjela]
příslovečný výraz
se zabarvením blížícím se bílé barvě, dosahujícím bílé barvy, dobíla:
doběla zpěněné moře
Obloha se zbarvila do běla.
Měl od slunce vlasy vyšisované do běla.
Podlahy byly vydrhnuté do běla. dočista
Zajíci ohryzali větve stromů doběla. na dřevo
◊ rozpálit / rozžhavit někoho doběla / do běla expresivní
velice někoho rozčílit, rozzuřit
◊ rozpálit / rozžhavit se doběla / do běla expresivní
velice se rozčílit, rozzuřit
→ bílo I
→ bílý I
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)