oběť
[ʔobjeť]
(2. j. oběti, 1., 4. mn. oběti, 3. mn. obětem, obětím, 6. mn. obětech, obětích, 7. mn. oběťmi, obětmi)
podstatné jméno rodu ženského
1.
kdo nebo co podlehlo, podléhá negativnímu, zhoubnému ap. účinku:
oběti dopravních nehod / zemětřesení / světových válek
pomoc obětem domácího násilí
navrácení majetku obětem holocaustu a jejich potomkům
Vrahova oběť byla vystavena sexuálnímu násilí.
Teroristické útoky si vyžádaly desítky obětí na životech.
2.
nezištný čin ve prospěch druhých za cenu vlastní újmy:
Život kardinála Tomáška a jeho osobní oběť byly velkým příkladem pro občany mnoha národů.
Za největší oběť svému povolání považuje modelka ztrátu soukromí a anonymity.
Byl ochoten podstoupit oběti, aniž by se ptal, jestli z toho bude mít užitek.
Mnoho vynálezců se domnívá, že jejich snaha je životním posláním, které vyžaduje značné oběti.
Zúčastnili jsme se pietní vzpomínky na ty, jež přinesli pro svou vlast oběť nejvyšší. zemřeli
3.
dar (věc, zvíře, osoba ap.) zaslíbený božstvu nebo nějaké ideji a přinášený jako dík, oslava nebo prosba:
Oltáře byly obtíženy oběťmi obilí, květů a plodů.
Duchovní zaříznou jako oběť ovci, krávu nebo velblouda.
Mayové předkládali svým bohům i lidské oběti.
Vikingové jsou spojováni s krvavými oběťmi při uctívání bohů, přičemž jako oběť sloužila nejen zvířata, ale i lidé. (i fraz.)
4. náboženství
obřad spojený s odevzdáním oběti 3 bohu, bohům:
Ještě v prvních desetiletích pátého století se navzdory státnímu zákazu na mnoha místech konaly pohanské oběti a kultovní oslavy.
Uložení ostatků bylo vykonáno ve spojení s nejsvětější obětí mše svaté.
◊ krvavá oběť expresivní
oběť na životě spojená s utrpením, krveprolitím ap. • čin ve prospěch druhých spojený s krajním vypětím, odříkáním ap.
◊ padnout něčemu / někomu za oběť expresivní
stát se obětí, podlehnout negativnímu, zhoubnému ap. vlivu něčeho, někoho
◊ [přinášet / přinést / položit ap.] oběť na oltář něčeho expresivní
obětovat se pro určitou hodnotu, myšlenku ap.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔobjeť]
(2. j. oběti, 1., 4. mn. oběti, 3. mn. obětem, obětím, 6. mn. obětech, obětích, 7. mn. oběťmi, obětmi)
podstatné jméno rodu ženského
1.
kdo nebo co podlehlo, podléhá negativnímu, zhoubnému ap. účinku:
oběti dopravních nehod / zemětřesení / světových válek
pomoc obětem domácího násilí
navrácení majetku obětem holocaustu a jejich potomkům
Vrahova oběť byla vystavena sexuálnímu násilí.
Teroristické útoky si vyžádaly desítky obětí na životech.
2.
nezištný čin ve prospěch druhých za cenu vlastní újmy:
Život kardinála Tomáška a jeho osobní oběť byly velkým příkladem pro občany mnoha národů.
Za největší oběť svému povolání považuje modelka ztrátu soukromí a anonymity.
Byl ochoten podstoupit oběti, aniž by se ptal, jestli z toho bude mít užitek.
Mnoho vynálezců se domnívá, že jejich snaha je životním posláním, které vyžaduje značné oběti.
Zúčastnili jsme se pietní vzpomínky na ty, jež přinesli pro svou vlast oběť nejvyšší. zemřeli
3.
dar (věc, zvíře, osoba ap.) zaslíbený božstvu nebo nějaké ideji a přinášený jako dík, oslava nebo prosba:
Oltáře byly obtíženy oběťmi obilí, květů a plodů.
Duchovní zaříznou jako oběť ovci, krávu nebo velblouda.
Mayové předkládali svým bohům i lidské oběti.
Vikingové jsou spojováni s krvavými oběťmi při uctívání bohů, přičemž jako oběť sloužila nejen zvířata, ale i lidé. (i fraz.)
4. náboženství
obřad spojený s odevzdáním oběti 3 bohu, bohům:
Ještě v prvních desetiletích pátého století se navzdory státnímu zákazu na mnoha místech konaly pohanské oběti a kultovní oslavy.
Uložení ostatků bylo vykonáno ve spojení s nejsvětější obětí mše svaté.
◊ krvavá oběť expresivní
oběť na životě spojená s utrpením, krveprolitím ap. • čin ve prospěch druhých spojený s krajním vypětím, odříkáním ap.
◊ padnout něčemu / někomu za oběť expresivní
stát se obětí, podlehnout negativnímu, zhoubnému ap. vlivu něčeho, někoho
◊ [přinášet / přinést / položit ap.] oběť na oltář něčeho expresivní
obětovat se pro určitou hodnotu, myšlenku ap.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)