nominativ
[nomɪnatɪf], [nomɪnatiːf], 2. j. [nomɪnatɪvu], [nomɪnatiːvu]
(2. j. -vu, 6. j. -vu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
lingvistika
pád s pádovou otázkou „kdo, co?“, vyjadřující zejména původce nebo nositele děje syn. první pád:
podstatné jméno v nominativu
Reprezentativním slovníkovým tvarem bývá nominativ.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[nomɪnatɪf], [nomɪnatiːf], 2. j. [nomɪnatɪvu], [nomɪnatiːvu]
(2. j. -vu, 6. j. -vu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
lingvistika
pád s pádovou otázkou „kdo, co?“, vyjadřující zejména původce nebo nositele děje syn. první pád:
podstatné jméno v nominativu
Reprezentativním slovníkovým tvarem bývá nominativ.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)