hanebnost
[hanebnost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vlastnost toho, co je hanebné, vzbuzuje odsouzení • vlastnost toho, kdo je hanebný, hodný odsouzení:
hanebnost komunistického režimu
hanebnost podvodníků a lichvářů
Žhář uznal hanebnost svého činu.
2. často množné
hanebný, odsouzeníhodný, špatný čin:
dopouštět se hanebností
Za války docházelo k velkým hanebnostem.
Soudce označil jeho čin za hanebnost, jíž způsobil své vlasti újmu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hanebnost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vlastnost toho, co je hanebné, vzbuzuje odsouzení • vlastnost toho, kdo je hanebný, hodný odsouzení:
hanebnost komunistického režimu
hanebnost podvodníků a lichvářů
Žhář uznal hanebnost svého činu.
2. často množné
hanebný, odsouzeníhodný, špatný čin:
dopouštět se hanebností
Za války docházelo k velkým hanebnostem.
Soudce označil jeho čin za hanebnost, jíž způsobil své vlasti újmu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)