bídáctví
[biːdaːctviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
hanlivé
bídácké, nečestné, hanebné jednání, chování • takový čin syn. ničemnost, hanebnost, podlost:
Odhalil bídáctví svých nepřátel.
Neštítil se žádného bídáctví.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[biːdaːctviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
hanlivé
bídácké, nečestné, hanebné jednání, chování • takový čin syn. ničemnost, hanebnost, podlost:
Odhalil bídáctví svých nepřátel.
Neštítil se žádného bídáctví.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)