bídák
[biːdaːk]
(2. j. -áka, 3., 6. j. -ákovi, -áku, 5. j. -áku, 1. mn. -áci, 6. mn. -ácích)
podstatné jméno rodu mužského životného
hanlivé
špatný, podlý, bezcharakterní člověk (často jako nadávka) syn. ničema, darebák:
Je to bídák s nekalými úmysly.
Jezdila jsem do práce na kole, dokud mi ho nějaký bídák neukradl.
Partner mě opustil. Bídák!
► bídačka
[biːdačka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Lže nám do očí, bídačka jedna!
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[biːdaːk]
(2. j. -áka, 3., 6. j. -ákovi, -áku, 5. j. -áku, 1. mn. -áci, 6. mn. -ácích)
podstatné jméno rodu mužského životného
hanlivé
špatný, podlý, bezcharakterní člověk (často jako nadávka) syn. ničema, darebák:
Je to bídák s nekalými úmysly.
Jezdila jsem do práce na kole, dokud mi ho nějaký bídák neukradl.
Partner mě opustil. Bídák!
► bídačka
[biːdačka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Lže nám do očí, bídačka jedna!
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)