břichomluvectví
[břɪxomluvectviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
schopnost mluvit bez zjevných pohybů mluvidel, zprav. i změněným hlasem • činnost břichomluvce:
umění břichomluvectví
věnovat se břichomluvectví
Břichomluvectví a kouzelnictví se naučila od svého otce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[břɪxomluvectviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
schopnost mluvit bez zjevných pohybů mluvidel, zprav. i změněným hlasem • činnost břichomluvce:
umění břichomluvectví
věnovat se břichomluvectví
Břichomluvectví a kouzelnictví se naučila od svého otce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)