břichomluvec
[břɪxomluvec]
(2. j. -vce, 3., 6. j. -vci, -vcovi, 5. j. -vče, 1. mn. -vci)
podstatné jméno rodu mužského životného
kdo umí mluvit bez zjevných pohybů mluvidel, zprav. i změněným hlasem:
přehlídka břichomluvců
Vystoupil břichomluvec se svojí loutkou.
Břichomluvec nesmí dopustit, abyste viděli, jak se jeho rty hýbou.
► břichomluvkyně
[břɪxomlufkɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ň, -ní)
podstatné jméno rodu ženského
Na pódiu vystoupila břichomluvkyně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[břɪxomluvec]
(2. j. -vce, 3., 6. j. -vci, -vcovi, 5. j. -vče, 1. mn. -vci)
podstatné jméno rodu mužského životného
kdo umí mluvit bez zjevných pohybů mluvidel, zprav. i změněným hlasem:
přehlídka břichomluvců
Vystoupil břichomluvec se svojí loutkou.
Břichomluvec nesmí dopustit, abyste viděli, jak se jeho rty hýbou.
► břichomluvkyně
[břɪxomlufkɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ň, -ní)
podstatné jméno rodu ženského
Na pódiu vystoupila břichomluvkyně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)