bájit
[baːjɪt]
(3. j., 3. mn. bájí, rozk. (ne)baj, čin. bájil, trp. bájeno, podst. jm. bájení)
sloveso nedokonavé
expresivní
(kdo bájí o čem, o kom; že…; jak…; „…“; ~)
vyprávět nadšeně, toužebně nebo smyšleně, nepravdivě:
bájit o starých dobrých časech
bájit o překrásných ženách
Bájila o tom, že žije v luxusu
„Tuhle povídku jsem napsal za pět minut,“ bájí na konci vypravěč příběhu.
Rád přeháněl, bájil a mnohdy i lhal.
podst. jm. Miloval jsem jeho vyprávění a bájení.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[baːjɪt]
(3. j., 3. mn. bájí, rozk. (ne)baj, čin. bájil, trp. bájeno, podst. jm. bájení)
sloveso nedokonavé
expresivní
(kdo bájí o čem, o kom; že…; jak…; „…“; ~)
vyprávět nadšeně, toužebně nebo smyšleně, nepravdivě:
bájit o starých dobrých časech
bájit o překrásných ženách
Bájila o tom, že žije v luxusu
„Tuhle povídku jsem napsal za pět minut,“ bájí na konci vypravěč příběhu.
Rád přeháněl, bájil a mnohdy i lhal.
podst. jm. Miloval jsem jeho vyprávění a bájení.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)