aby I
[ʔabɪ]
(podle slovesné osoby, 1. j. abych, 2. j. abys, 3. j., 3. mn. aby, 1. mn. abychom, 2. mn. abyste)
spojka
1. spojka podřadicí účelová
uvozuje vedlejší větu vyjadřující účel:
Odvrátil se, aby ho nikdo neviděl.
Posadila se na stoličku, aby si vydechla.
Abych se vyhnul ruchu velkoměsta, pořídil jsem si kousek za Prahou statek.
2. spojka podřadicí obsahová
• uvozuje větu, která je předmětem věty řídící:
Chtěli jsme, abys nám řekl všechno.
Všichni prosili, aby se co nejdřív vrátil.
Požádal revizora, aby prokázal svou totožnost.
Nemáme na to, abychom hráli vyšší soutěž.
• uvozuje větu, která je podmětem věty řídící:
Ještě se nestalo, aby vynechal hodinu.
Je důležité, abychom neprohráli.
Je nutné, abyste vedli zdravý život.
• uvozuje větu, která je přívlastkem některého z výrazů věty řídící:
Dal znamení, aby ho následovali.
Dostali z řídicí věže pokyn, aby absolvovali ještě jeden okruh.
Výsledkem vyšetření bude doporučení, abyste začali sportovat.
3. spojka podřadicí způsobová
(zprav. ve spojení s tak)
uvozuje vedlejší větu vyjadřující způsob nebo míru:
Není tak naivní, aby si o úplatek říkal přímo.
Dívka posunula křeslo tak, aby viděla bratrovi přímo do tváře.
Neuplynul jediný den, abych neřekl nějakou lež.
4. spojka podřadicí zřetelová
uvozuje vedlejší větu vyjadřující zřetel:
Máš dost peněz, abys mohl dělat to, co chceš.
Je příliš chytrý, aby to prozradil.
5.
(v tzv. nepravých větách vedlejších)
uvozuje větu vedlejší, jejíž děj časově následuje po ději věty řídící, zprav. v odporovacím vztahu:
Vzali se, aby se za rok rozvedli.
Odešli, aby se za několik minut zase vrátili.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔabɪ]
(podle slovesné osoby, 1. j. abych, 2. j. abys, 3. j., 3. mn. aby, 1. mn. abychom, 2. mn. abyste)
spojka
1. spojka podřadicí účelová
uvozuje vedlejší větu vyjadřující účel:
Odvrátil se, aby ho nikdo neviděl.
Posadila se na stoličku, aby si vydechla.
Abych se vyhnul ruchu velkoměsta, pořídil jsem si kousek za Prahou statek.
2. spojka podřadicí obsahová
• uvozuje větu, která je předmětem věty řídící:
Chtěli jsme, abys nám řekl všechno.
Všichni prosili, aby se co nejdřív vrátil.
Požádal revizora, aby prokázal svou totožnost.
Nemáme na to, abychom hráli vyšší soutěž.
• uvozuje větu, která je podmětem věty řídící:
Ještě se nestalo, aby vynechal hodinu.
Je důležité, abychom neprohráli.
Je nutné, abyste vedli zdravý život.
• uvozuje větu, která je přívlastkem některého z výrazů věty řídící:
Dal znamení, aby ho následovali.
Dostali z řídicí věže pokyn, aby absolvovali ještě jeden okruh.
Výsledkem vyšetření bude doporučení, abyste začali sportovat.
3. spojka podřadicí způsobová
(zprav. ve spojení s tak)
uvozuje vedlejší větu vyjadřující způsob nebo míru:
Není tak naivní, aby si o úplatek říkal přímo.
Dívka posunula křeslo tak, aby viděla bratrovi přímo do tváře.
Neuplynul jediný den, abych neřekl nějakou lež.
4. spojka podřadicí zřetelová
uvozuje vedlejší větu vyjadřující zřetel:
Máš dost peněz, abys mohl dělat to, co chceš.
Je příliš chytrý, aby to prozradil.
5.
(v tzv. nepravých větách vedlejších)
uvozuje větu vedlejší, jejíž děj časově následuje po ději věty řídící, zprav. v odporovacím vztahu:
Vzali se, aby se za rok rozvedli.
Odešli, aby se za několik minut zase vrátili.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)