autorizovat se
[ʔa͡utorɪzovat se]
(1. j. -zuji se, -zuju se, 3. j. -zuje se, 3. mn. -zují se, -zujou se, rozk. -zuj se, čin. -zoval se, trp. -zován, podst. jm. -zování (se))
sloveso nedokonavé i dokonavé
(kdo se autorizuje čím; jak; kam {čím; jak}; ~)
potvrzovat, potvrdit své oprávnění k provedení elektronické operace:
autorizovat se do systému pomocí identifikátoru
Při přihlášení se uživatel autorizuje jménem a heslem.
Uživatelé by se měli při přístupu k zařízení autorizovat.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔa͡utorɪzovat se]
(1. j. -zuji se, -zuju se, 3. j. -zuje se, 3. mn. -zují se, -zujou se, rozk. -zuj se, čin. -zoval se, trp. -zován, podst. jm. -zování (se))
sloveso nedokonavé i dokonavé
(kdo se autorizuje čím; jak; kam {čím; jak}; ~)
potvrzovat, potvrdit své oprávnění k provedení elektronické operace:
autorizovat se do systému pomocí identifikátoru
Při přihlášení se uživatel autorizuje jménem a heslem.
Uživatelé by se měli při přístupu k zařízení autorizovat.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)