autodestruktivní
[ʔa͡utodestruktɪvňiː], [ʔa͡utodestruktiːvňiː]
přídavné jméno
vztahující se k autodestrukci 1 (záměrnému narušování, narušení vlastního zdraví):
autodestruktivní chování / jednání
autodestruktivní závislosti / tendence
mít sklon k autodestruktivním činům
autodestruktivní projevy v období adolescence
Výčitky mohou nabrat autodestruktivní směr v podobě nadměrného kouření, požívání drog nebo pití alkoholu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔa͡utodestruktɪvňiː], [ʔa͡utodestruktiːvňiː]
přídavné jméno
vztahující se k autodestrukci 1 (záměrnému narušování, narušení vlastního zdraví):
autodestruktivní chování / jednání
autodestruktivní závislosti / tendence
mít sklon k autodestruktivním činům
autodestruktivní projevy v období adolescence
Výčitky mohou nabrat autodestruktivní směr v podobě nadměrného kouření, požívání drog nebo pití alkoholu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)