autodafé
[ʔa͡utodafeː]
(neskl.)
podstatné jméno rodu středního
⟨port.⟩
1. histor.: náb.
(ve Španělsku a Portugalsku) veřejné vyhlášení inkvizičního rozsudku nad kacíři a jeho provedení, zprav. upálením:
Heretici byli veřejně upalováni během děsivých autodafé.
Na madridském Plaza Mayor se konaly veřejné popravy včetně autodafé kacířů.
2. kniž.
okázalé ničení, pálení něčeho (např. knih za nacismu):
koniášská autodafé
Knihovna byla vynesena na louku za domem, kde Němci uspořádali autodafé.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔa͡utodafeː]
(neskl.)
podstatné jméno rodu středního
⟨port.⟩
1. histor.: náb.
(ve Španělsku a Portugalsku) veřejné vyhlášení inkvizičního rozsudku nad kacíři a jeho provedení, zprav. upálením:
Heretici byli veřejně upalováni během děsivých autodafé.
Na madridském Plaza Mayor se konaly veřejné popravy včetně autodafé kacířů.
2. kniž.
okázalé ničení, pálení něčeho (např. knih za nacismu):
koniášská autodafé
Knihovna byla vynesena na louku za domem, kde Němci uspořádali autodafé.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)