autobusák I
[ʔa͡utobusaːk]
(2. j. -áka, 3., 6. j. -ákovi, -áku, 5. j. -áku, 1. mn. -áci, 6. mn. -ácích)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
řidič autobusu:
V dětství jsem chtěl být autobusákem.
Autobusák přijel pozdě, tak jsem musela mrznout na zastávce.
► autobusačka
[ʔa͡utobusačka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Autobusačka sedla za volant opilá.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔa͡utobusaːk]
(2. j. -áka, 3., 6. j. -ákovi, -áku, 5. j. -áku, 1. mn. -áci, 6. mn. -ácích)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
řidič autobusu:
V dětství jsem chtěl být autobusákem.
Autobusák přijel pozdě, tak jsem musela mrznout na zastávce.
► autobusačka
[ʔa͡utobusačka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Autobusačka sedla za volant opilá.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)