automobil
[ʔa͡utomobɪl]
(2. j. -lu, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨první část fr. < řec., druhá část lat.⟩
motorové vozidlo (obvykle čtyřkolové) určené k přepravě osob nebo nákladů:
nákladní / osobní automobil
ojetý automobil
historický automobil
automobil s naftovým motorem
závody automobilů
půjčovna automobilů
krádeže automobilů
řídit automobil
jezdit automobilem
Automobil se srazil s protijedoucím autobusem.
□ kompaktní automobil motorismus
automobil nižší střední třídy s kompaktní (ucelenou, v jedné linii konstruovanou) karoserií
syn. kompaktní vůz
→ doklady v korpusu
□ obytný automobil
automobil určený k ubytování osob
syn. karavan 2
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔa͡utomobɪl]
(2. j. -lu, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨první část fr. < řec., druhá část lat.⟩
motorové vozidlo (obvykle čtyřkolové) určené k přepravě osob nebo nákladů:
nákladní / osobní automobil
ojetý automobil
historický automobil
automobil s naftovým motorem
závody automobilů
půjčovna automobilů
krádeže automobilů
řídit automobil
jezdit automobilem
Automobil se srazil s protijedoucím autobusem.
□ kompaktní automobil motorismus
automobil nižší střední třídy s kompaktní (ucelenou, v jedné linii konstruovanou) karoserií
syn. kompaktní vůz
→ doklady v korpusu
□ obytný automobil
automobil určený k ubytování osob
syn. karavan 2
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)